Stránka plná zajímavostí...

Ahojky, čtu si tu vaše příspšvky i když jsem se na tyto stránky dostala skoro omylem. dost se mě toto téma týká. Já se léčím již skoro 20 let u odborníků a jsem š´tastná, že mi dokázali pomoci. vše začalo, když jsme se přestěhovali do nového prostředí. já ztratila kamarády, přátele, práci. A i když sem se strašně do domečku těšila, najednou jse po roce měla všeho nad hlavu. Nespala jsem, hubla o když jsem pravidelně jedla a nic mě nebavilo, ze všeho jsem měla strach. Šla jsem na PN a lékařka poznala z mého chování, že potřebuji psychiatra. Jka já se strašně styděla. Co když mě tam někdo uvidí? teď jsem šťastná, že to tak dopadlo. Stava deprese mě přepadají nepravidelně, většinou po větší zátěži. Půl roku po porodu, po úmrtí mamky, bratra. ale vždy je nutné vydržet, užívat léky a najít si práci, která člověka odvede od jeho chmurných myšlenek. Já skončila v invalidním důchodu, doopatrovala jsem postiženou maminku skoro dvacet let, teď se starám o tatínka, vychovávám dvy syny, 20 a 17 let. Nejdůležitější je podpora rodiny a přátel. Našla jsem sinové koníčky, cvičím jógu, jezdím na koni, občas pomohu kamarátce v kanceláři. Chodíme na plesy, zábavy, výlety, dovolené. po tom, co jsme si už museli prožít, si vážím každého dne, co prožiji bez potíží. Hlavnmš ten minulý rok byl velice náročný, byla jsem 2x hospitalizovaná kvůli depresi, myslela jsem na sebevraždu. Ocitla jsem se na chvíli i na druhém břehu, ale láska k mým milovaným a snaha lékařů mě dokázali vrátit zpět. Jsem jim za to neskonale vděčná. Přeji Vám všem, podobně postiženým, najděte odvahu, běžte za odborníkem, nestyďte se. je to nemoc jako každá jiná, jen o to horší, že není vidět! Mějte se krásně! Blanka

Sice netrpím depresema, ale mohu se podělit o své zkušenosti s dlouhodobým psychickým nátlakem..

Vše začalo nástupem na novou školu, přesnějí na 2. stupeň základní školy.. Vzhledem k mým psychisckým a rozumovým vlastnostem jsem byl oproti věem spolužákům hodně napřed ve vývoji (psychyckém) a oni mě naprosto vyřadili z kolektivu. již toto je pro dítě dost závažné. další ranou bylo, když si ze mě část spolužáků začala cíleně dělat srandu. to přerostlo v ponižování a psychickou šikanu. následovalo ponižování celou třídou a velikou většinou školy.. závěrem přibyla šikana fyzická...

popsaný stav trval rok. v té době jsem byl hodně smutný, dost často zoufalý a trpěl jsem silnými bolestmi hlavy. v té době došlo k mým prvním migrénám.. celá situace se na mě podepsala tak, že jsem kašlal na školu, kašlal na všechny povinosti a na cokoli, co bylo byť nepřímo spojeno se základkou.. závěr? myšlenky na sebevraždu, ztráta mnoha přátel, psychycké dozrání a utužení sebeovládání. nebýt těch pár přátel co tehdy byli se mnou a drželi mě, a nebýt rodiny, možná bych tyto řádky nikdy nemohl napsat..

P.S.: chtěl bych jen podotknout, že na jedné z 32 základních škol v Plzni bylo tehdy minimálně 5 dalších podobných případů, z nichž některé zkončili u psychiatrů...

ahoj, mne je 27 rokov a depresiami trpim snad uz aj 10 rokov uz ani neviem, kedy zacala. Stav uzkosti je pre mna dennou rutinou, hlavne rano. Uz citim po ranu, ako mi v rukach a nohah vibruje nieco. Obcas sa mi trasu ruky a keby som mala nieco povedat do eteru tak sa asi zosypem. Niekede je to dobre, nieje to stale. Myslienky su negativne, zacne mi busit srdce..fuj.. som mlada, pekna, zdrava.. a toto.. snazim sa, citam knizky, ale stejne za cas som spet v depke. Normalne sa furt usmievam a su pozitivne naladena, ale vzdy sa to vrati.

Ahoj Terezko,taky jsem měla stršný obavy zajít k Psychiatrovi,ale nakonec jsem se překonala.Říkala jsem si co si o me asi lidi pomyslí když tam zajdu?Co mu tam budu vyprávět?Každý at si myslí co chce, oni ti nepomůžou,hlavně tě ani nepochopí,protože to v životě nezažili!Kašli na ně!Jedině lékař ti pomůže,on je na nás zvyklý.Já se mu dokonce rozplakala v ordinaci jak mi bylo zle.Vysvětlíš mu přesně ty stavy co popisuješ tady a on se te bude hodně vyptávat na rodinu,skolu apod.Je to pohoda o nic nejde.Když půjdeš k zubaři tak taky budeš muset říct,který zoubek tě bolí:-)objednej se na nejbližší poliklinice,kterou máš u svého bydliště a klidně obejdi praktickeho lekaře,ten ti stejnak nepomuže.K psychiatrovi mužeš na vlastní žádost.Ničeho se neboj,o proti tobě jsem starší,ale relativně taky ještě mladá.Tak jsem z toho byla z počátku taky dost přepadlá.Nevzdávej to:-)

Je mi sice teprve 16, ale už tak dva roky depresemi trpim. Sou to hrozné stavy. V jednu chvíli sem třeba veselá a pak to na mě padne. Šílená nechuť k životu, na kamarády sem protivná protože na ně nemám náladu a nejradši bych v tu chvíli byla sama. Vždycky se mi chce hrozně brečet. Co mi občas tak trochu pomůže je hudba, ale neni to žádná sláva. Moje deprese začali asi před rokem a půl,když sem se neštasně zamilovala a trvá to do teď. Sice s tím klukem máme teď velmi blízký vztah,ale občas co udělá nebo řekne si asi moc vemu k srdci a mám chuť se všim skoncovat.Možná si řikáte že sem jenom malá holka která z toho ještě vyroste,ale já vim že ne. Kdyby ste mě poznali tak by ste třeba ani netušili že něčim takový trpim hrozně to v sobě cisim,snažim se to potlačit a jít k lékaři se mi nechce,co bych mu asi tak řekla...?"Dobrý den,sem divná a trpim depkama,pomoc?"Ne to bych asi nedokázala..:-(

Před rokem jsem zjistila,že se semnou něco děje.Měla jsem divné myšlenky,motala se mi hlava,byla jsem šíleně unavená přes den.Neměla jsem chut k lídlu.V noci zase nabitá energii a nemohla jsem spát.Byla jsem velmi smutná,stále jsem plakala.neměla jsem naládu se scházet se svými přáteli a skoro ani s rodinou.Věci, které mě dríve těšili mě už přestali zajímat.Tak jsem navstívila psyciatra ten naordinoval Citalon a Stilnox na spani.
Těd už se cítím o něco líp,ale jeste to porad neni ono.Studuji dalkově skolu.Tak po zkouškach by to mohlo být snadnější.To bych nemusela mit takovy stres.Protoze prace,skola a domacnost.To na zenskou je moc.Držím všem palce

zjistil jsem, že mé deprese souvisí s nesprávným zadržováním krve v hlavě následně se všemi ostatními příznaky popsanými v článku. Zkoušel jsem lecos, ale nejúčinněji funguje ARGINMAX PRO ŽENY, kupodivu nefunguje ten pro muže. Výrobce doporučuje až 3 prášky denně při nedostatečné sexuchtivosti, spolehlivě funguje jeden za dva dny. Mám elán, pracovní nasazení, sebevědomí, chuť do života i na sex, ale hlavně deprese fuč. Doporučuji vyzkoušet

deprese my začali po porodu asi po pul roce šla jsem k lekaři a ten my naordinoval antidepresiva je touž dva roky ale stale se my vrací a ja vím že musím být silná kvuli dětem zatim s depresí jen bojuji

netrpěla jsem depresí po porodu, byla jsem šťastná, od 8 měsíců do posud (dceři budou v březnu 4), dcera nepřetržitě trpěla zápaly plic a campilobacterem ve střevech-což zabraňovalo vstřebávání důležitých živin, dceři nemohl nikdo pomoc, jezdili jsme od doktora k doktoru, po nemocnicích a nejnovějších vyšetřeních, NEMOHLA JSEM SPÁT, ZVRACELA, BYLA UNAVENÁ A TRPĚLA MIGRÉNAMA. Čím déle to trvalo tím více jsem měla problémů AŽ JSEM SI ZAČALA ŘÍKAT ŽE JSEM DIVNÁ, ŽE BYCH CHTĚLA, ABY BYLA NEMOCNÁ, ALE ASPOŃ BYCHOM VĚDĚLI, CO JÍ JE A NĚJAK SE S TÍM VYROVNALI, ALE TA NEJISTOTA BYLA DĚSIVÁ, manžel mne dotlačil k lékaři a po roce užívání léků, můžu ráno vstát a věnovat se těm, kteří mne potřebují a mají rádi. NEODKLÁDEJTE LÉČBU, NENÍ TO NIC POTUPNÉHO, NAOPAK JE TO ODVÁŽNÉ A CHYTRÉ VČAS SI PŘIZNAT, ŽE POTŘEBUJI POMOC ŽE TO SÁM NEZVLÁDNU.

Já jsem na tom byla po porodu stejně, ale spíše bezprostředně, kdy jsem měla stavy, že jsem toužila po tom, aby malá už nebyla. Styděla jsem se za své pocity... dneska už vím že šlo o depresi, která naštěstí odezněla nějak sama, ale jsem od té doby hodně citlivá a deprese se opakují. Zrovna píšu absolventskou práci o depresích, jsem zdravotní sestřička a tak už vím, jak deprese bolí - více než cokoliv tělesného!

Ahojky, také asi půl roku po porodu jsem začala trpět depresemi, také jsem se to snažila zvládat sama, ale nešlo to, navštívila jsem odborníka ten mi pomochl, užívám antidepresiva a jsem opět š´tastná.

dobry den,mame tří leteho syna a po celkem komplikovanem porodu jsem začala mít deprese.Mívam to okolo leta vždy termin porodu a navic i ted na podzim.Pokud bych tohle nezažila nevěřila bych nikdy co člověk může cítit a do jakeho psychyckeho tlaku se muže dostat.Vždy se snažím to vždy zvladnout ale je to moc těšké,proto všechny vyzívam nenechavejte si sve špatné pocity pro sebe a jděte za odborníky.Je to možna blbí ale leky mi pomahaji.Budte hlavně vytrvalí a trpšliví zatím paček R.